Mistři portského – Taylor’s – Historie

Quinta de Vargellas

Portské víno je fenomén s velmi dlouhou tradicí. Tuto po staletí vytvářeli samotní výrobci vín a obchodníci. V cyklu Mistři portského se podíváme na několik z nich.

V úvodním článku jsem se rozhodl zavítat k Taylor’s. Taylor Fladgate & Yeatman je součástí skupiny The Fladgate Partnership a představuje jednoho z velmi významných producentů portského. Na svůj vývoj měli více než tři století, my však návštěvu u nich zvládneme poněkud rychleji.

Historie

Na začátku příběhu stál anglický obchodník Job Bearsley, který se z Londýna vydal do Portugalska hledat nová vína pro svůj obchod s vínem ve Smithfield. Jeho nejstarší syn Peter se také usadil v Portugalsku a stal se britským konzulem ve Viana do Castelo. Peter šel v hledání ještě dál, pátral ve vnitrozemí v divokých a skalnatých kopcích údolí řeky Douro. Vycítil, že tady nalezne vína opravdu tělnatá, jež anglické zákazníky více osloví. Takováto cesta vyžadovala hodně odvahy, na hřbetu muly s pomocí místních průvodců překonával vysoké a nehostinné žulové pohoří Serra do Marão a jeho cesty vedly po téměř neznačených stezkách. Peter Bearsley se tak stal prvním anglickým obchodníkem, který víno v Douru kupoval napřímo do vinařů, ostatní se spokojili s jeho nákupem přes prostředníky.

V roce 1744 se jeho syn Bartholomew stal prvním anglickým obchodníkem, který vlastnil nemovitost v oblasti Douro. To mu umožnilo budovat pevnější vztahy s vinaři a zajistit si tak při nakupování vín první místo v řadě čekajících obchodníků. Majetek na Lugar das Lages, v blízkosti starého města Régua, je mimochodem stále ve vlastnictví společnosti. Během poloostrovních válek byl dům na pozemku, známý jako Casa dos Alambiques, krátce používán jako polní nemocnice pro vojáky generála Wellesleye, pozdějšího vévody z Wellingtonu. Bartolomějův bratr Francis pak řídil společnost až do roku 1805, kdy během tohoto období nejenže konsolidoval zisky z prvních generací, ale dokázal udržet firmu i přes složité události té doby, především zavedení regulačních pravidel obchodu s portským vínem Markýzem z Pombalu roku 1756.

Po jeho smrti se situace ve vedení společnosti značně zkomplikovala, neboť jeho zeťové se nehodlali tomuto podnikání více věnovat. O to vážnější byl fakt, že  Pyrenejský poloostrov nešetřil ani Napoleon se svými vojáky a britské majetky se narychlo převáděly na zdejší spřátelené společnosti a vína se ve spěchu odvážela na lodích do Anglie, aby tak unikla válečnému drancování.

Firmu tak nakonec zachraňuje podnikavý Američan tureckého původu Joseph Camo. Byl to člověk plný energie a obchodních schopností, proto společnost nakonec uznala, že je pro další přežití firmy nepostradatelný a poskytla mu jednošestinový podíl na svém majetku. Camo pak v roce 1809 za dramatických okolností zajistil odplutí lodí s vínem do britského Portsmouthu, a uchránil jej tak před konfiskací rychle postupujícími napoleonskými vojsky.

Podnikavý pan Camo byl v letech 1808-1811 stále partnerem ve firmě Webb, Campbell, Gray & Camo, jak byla v té době nazývána. Stává se také členem Factory House v Portu, instituce, která sloužila britským obchodníkům při jejich sdružování a schůzkách. Nicméně v roce 1812 Camo od partnerství odstupuje s cílem sledovat jiné zájmy, míří do Londýna a poté do Francie, kde roku 1816 umírá.

Za své nynější jméno vděčí firma Josephu Taylorovi, který sehrál klíčovou roli v historii firmy. Jeho funkční období překlenulo propast mezi érou Bearlsey a příchodem Yeatmans, jehož potomci vlastní a provozují společnost dnes. V době, kdy pan Camo odchází z Porta, Joseph Taylor je už deset let manažerem londýnské pobočky. Často s Camem korespondoval i během francouzské okupace a byl tak obeznámen s fungováním společnosti v Portu. Díky tomu nebylo nikoho povolanějšího, kdo by převzal vedení firmy. Francis Gray roku 1814 umírá a i ostatní společníci na tom nejsou zdravotně dobře. V roce 1824 se britská ekonomika zhroutila a o dva roky později šla společnosti do likvidace, načež se poslední společník Carles Campbell také vzdává svého podílu. Joseph Taylor se tak stal jediným vlastníkem firmy v Portugalsku a začal tak rozvíjet svoji firmu Joseph Taylor Port & Brandy v Londýně. Důraz dal především na stabilizaci pověsti kvality jeho značky. Nicméně i Taylora kolem roku 1835 postihují zdravotní obtíže a začíná tak řešit otázku svých nástupníků. Jedním z nich byl Morgan Yeatman, obchodník s vínem z Dorchesteru v jihozápadní Anglii, který byl zákazníkem Taylora po mnoho let. Druhý se stal John Fladgate, schopný obchodník s vínem z Londýna.

John Fladgate byl první z nových partnerů, který se přesunul do Porta. Roku 1838 na důkaz partnerství byla mezi těmito dvěma obchodníky podepsána dohoda o spolupráci a firma přijala současný název Taylor Fladgate & Yeatman. John Fladgate byl vášnivý vinař a v roce 1844 kupuje nádherné panství Quinta da Roêda. Zaměřuje se především na kvalitu a technologii pěstování vína, zatímco Morgan Yeatman na rozvoj podnikání. Akvizice Quinta da Roêda, jedné z nejlepších vinic v Douru, byl chytrý tah a kvalita zdejšího vína dále zvyšuje reputaci podniku.

Úspěšné období však zastavují pohromy v podobě epidemie plísně Oidium a následně po roce 1872 i révokazu. Mnoho pěstitelů vína dostal tento stav doslova na kolena. John Fladgate se však rozhodl přežít. Investoval do rozsáhlého výzkumu boje proti révokazu a výrazně tak přispěl k likvidaci tohoto škůdce. Za svoje zásluhy byl v roce 1872 králem Ludvíkem I. jmenován Baronem z Roêda. Po jeho odchodu do důchodu také skončila mužská linie jeho rodu ve firmě, nicméně většina z jeho 7 dcer se provdala za muže věnujících se portskému. Do rodiny se tak dostává jméno Fonseca a Guinmaraens, jehož nositelé jsou ve vedení firmy dodnes. Jedna z dcer se stala manželkou druhého syna barona Forrestera, legendární postavy, který jako první vytvořil podrobnou mapu vinařské oblasti v údolí Douro. Do 20. století však ještě firmu vedou synové Morgana Yeatmana Harry a Frank.

„The Yeatmans“

Na konci 19. století bylo horní Douro pusté místo. Vinice byly natolik zničeny révokazem, že většina produkce portského vína, i vintage, vznikala v Dolním Douru. Ovšem Horní Douro bylo jediné vhodné místo pro vznik vysoce kvalitního portského a pokud chtěla firma Taylor udržet tuto kvalitu, musela nahradit zničenou vinici Quinta da Roêda. Padlo rozhodnutí investovat do vinice Quinta de Vargellas, které se nakonec ukázalo jako jeden z nejvýznamnějších milníků v historii Taylor’s. Nachází se v oblasti Douro Superior a v současnosti se řadí mezi největší vinice na světě.

Téměř nadlidský úkol přestavby Vargellas padl na Franka Yeatmana, klíčovou postavu v historii firmy první poloviny 20. století. Tento muž, přezdívaný “Smiler”, byl váženým degustátorem portského vína a bez jeho manažerských schopností by firma zřejmě nedožila konce 2. světové války.

Od roku 1923 řídí  společnost společně se synem Dickem a bratrancem Stanleyem. Po odchodu Smilera do důchodu zavádí tito pánové několik inovací – první jednoodrůdové bloky ve vinici, kdy každý z nich obsahuje samostatné odrůdy, nikoli tedy smíšenou výsadbu jako doposud. Zkultivovali také další části Vargellas a v roce 1935 představili první suché bílé portské na trhu. V roce 1949 kupují vinařský dům Fonseca. Známými se také stávají díky jimi pořádaným piknikům. Dick se Stanleyem žili dobře, nicméně podnikání ve válečných letech nebylo vůbec jednoduché, a tak jej museli dotovat z předválečných rezerv a uskladněného vintage portského.

Po jejich smrti se jejich podíl dostává oklikou přes Dickovu manželku Beryl do rukou synovce Alistair Robertsona.

Alistair Robertson se narodil v Portu v roce 1937 do rodiny s úzkými vazbami do obchodu s portským vínem. Mládí strávil v Portugalsku a poté nastoupil vojenskou službu u skotské gardy. Později se oženil s Gillyane Scooonesovou a pracoval po boku svého tchána v pivovarnictví.

Mr. Alistair Robertson, Non-Executive Chairman

Taylor’s byla v té době finančně zdravou společností, měla dostatečné zásoby starších ročníků portského vína, nicméně neprodávala natolik, aby vytvářela větší obchodní zisk. Objemy prodejů portského obecně nedosahovaly stejné úrovně jako před začátkem války a mnoho menších firem v tomto odvětví bylo sloučeno do větších celků. Příchodem Alistaira nastalo období prosazování změn, včetně reorganizace a nových marketingových metod v prodeji portského. Společně s Huyshe Bowerem rozvinuli mezinárodní obchod a snížili historickou závislost na britském trhu. V daleko větší míře začali vyvážet vína i do Severní Ameriky a Asie.

Alistairova nejvýznamnější a nejrozsáhlejší inovace byla však LBV – Late Bottled Vintage. Chtěl vyrobit moderní víno jednoho ročníku, které by zrálo v láhvi, ale nemuselo se před podáváním dekantovat. Dosáhl toho tím, že víno zůstávalo déle ve dřevě a do láhví bylo plněno až po 5 – 7 letech. První Taylor’s LBV bylo vyrobeno v roce 1970 z vína ročníku 1965. I když se zpočátku setkával s výraznou skepsí obchodníků vůči tomuto typu portského, LBV byl jednoznačný úspěch a tato vína od dalších vinařských domů na sebe nenechala dlouho čekat.

Taylor’s – průkopník Late Bottled Vintage stylu

V roce 1973 Instituto do Vinho do Porto (IVP) vytvořil nová pravidla umožňují výrobcům uvádět věk na etiketách starých Tawny. Taylor toho využil a stal se prvním velkým vinařským domem, který zavedl řady 10, 20, 30, 40-letých Tawny.

Od roku 1970 bylo zřejmé, že dochází k oživení trhu. Byly zvětšeny a zmodernizovány prostory ve Vila Nova de Gaia, postavena nová stáčecí linka a sklad pro uchovávání vína určeného k archivaci.

V údolí řeky Douro také nezaháleli, ve vinici Lugar das Lages, první nemovitosti patřící firmě Taylor zakoupené v roce 1744 Bartolomějem Bearsleyem, byly vysázeny nové keře vinné révy s využitím poznatků současných terénních technik. Přibyla také akvizice Quinta de Terra Feita, jejíž součástí byly i zásoby velmi starých vín z minulého století. Od roku 1980, po předchozích letech změny režimu v Portugalsku se lidé v Taylor’s věnují výzkumu vinařství a vinohradnictví. V této souvislosti zmiňme jméno Bruce Guimaraense, který hrál důležitou roli ve vývoji quintas. Pokroky v technologii vinařství přinesly respekt vůči firmě a také řadu ocenění pro Taylor’s Vintage portské, například v roce 1992, kdy tento ročník obdržel 100 bodů od vlivného vinařského kritika Roberta Parkera.

V roce 1990 se syn Bruce Guimaraens David stává u Taylora součástí týmu a přináší s sebou cenné zkušenosti o pěstování vína v Austrálii, Kalifornii a Oregonu. Do firmy také přicházejí Alistairovi rodinní příslušníci – Adrian Bridge a jeho žena Natasha, Alistairova nejstarší dcera. Adrian s sebou přinesl bohaté mezinárodní obchodní dovednosti i vůdčí schopnosti, které byly zapotřebí při výzvách do 21. století. V roce 2000 byl Adrian oficiálně jmenován generálním ředitelem společnosti a jeho úkolem bylo úspěšně reagovat na zrychlující se tempo mezinárodního obchodu a dosažení rovnováhy mezi specializací na ta nejkvalitnější portská vína a zároveň udržení pozice ve vysoce konkurenčním boji s ostatními výrobci.

V roce 1949 koupili Dick a Stanley Yeatman firmu Fonseca, kvůli zajištění příznivé budoucnosti v oblasti výroby Vintage portských vín. V roce 2001 následoval další kůň do Taylorovy stáje, a to 400 let starý vinařský dům Croft. V důsledku nabytí těchto nových aktiv byla firma přejmenována na The Fladgate Partnership a odkazuje na historickou tradici rodinných vinařských domů Taylor, Fonseca a Croft. Stala se tak jednou z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších skupin v oblasti obchodování s portským vínem. Pod vedením Adriana pokračují i investice v údolí Douro. Rekonstrukce a opětovné osázení Quinta do Junco. São Xisto, 44 hektarový pozemek přiléhající ke Quinta de Vargellas, je začleněn do panství v roce 1999 jako model vinice s využitím nejmodernější vertikální výsadbové techniky. Došlo také k významnému pokroku v oblasti zpracovatelské technologie. Tradiční šlapání hroznů pomocí lidských chodidel je používáno již jen pro vlastní Taylor’s produkci nebo propagační účely. Tým kolem Davida Guimaraense vyvinul prototyp fermentorů vybavených řízenými písty, které co nejvěrněji napodobují chůzi člověka v lagares.

Mazitím Taylor’s rozvíjejí tradiční trhy, ale zároveň reagují na poptávky nových spotřebitelů v Latinské Americe, východní Evropě, Asii a Africe.

Vedle obchodu s portským také vzniká hotel Yeatman, který se nachází jen pár kroků od Taylorových sklepů ve Vila Nova de Gaia. Tato významná investice poskytuje důležitou platformu pro podporu prodeje portského vína přes stále důležitější kanál vinařské turistiky.

I do čtvrtého století své existence tak může tato rodinná firma hledět s optimismem a být hrdými nástupci historického odkazu všech osobností, které vinařským domem Taylor’s prošly.


 

(Zdroje textu a fotografií: taylors.pt, the-yeatman-hotel.com, WineFolly.com

Zanechte komentář