Cesta za portským – Den 2. – Objevuji Porto

Den druhý – sobota

Pěkně jsem se vyspal, paráda! Je tu o hodinu míň než v Česku, mám tedy náskok a před osmou vyrážím dolů k řece, po cestě si chci koupit něco ke snídani, mám od včerejška hlad jako vlk. V devět má přijít Alex, jsem zvědav, jak si sedneme, viděl jsem ji akorát na jedné rozmazané fotce z Airbnb. Bude potřeba rychle oprášit anglickou konverzaci.

Zjištění, že místní obchod otevírá až v devět, mi moc radosti nepřináší. Holt budu hlady, koupím si až něco ve městě. Vracím se do bytu a studuji mapu. Tak kam to tedy dnes vezmu? Klíče rachotí v zámku, Alex se vrací domů. Nice to meet you, dávám svoji naučenou větu, no je jasné, že paní domácí na tom je s angličtinou daleko lépe než já. Nevadí, budu se snažit, mám na to týden. Krátce jsme povykládali, nechtěl jsem ji dál zdržovat, byla unavená z noční šichty a spěchala na kutě.

Jdu na to. Scházím prudce dolů po ulici k řece. Je široká, odhaduji tak na 500 metrů minimálně. Racci na mě cosi pokřikují, někteří jsou ti obyčejní, malí a bílí, ale mezi nimi jsou i jacísi šedí, velcí, tělo naší slepice, letové schopnosti orla skalního. Zkrátka tady jasní vládci pobřeží.

Mířím po nábřeží směrem do města, opatrně míjím rybáře, tím olovem bych při jejich nahazování dostat do hlavy nechtěl . Chytají tresky a ty pak v některých restauracích rovnou venku pečou na grilech. Asi byl špatný den, ale já jsem za celou dobu neviděl, že by aspoň jeden z nich nějakou rybu chytl. A že jich tam bylo. Rybářů i těch ryb.

Po cestě jsem natrefil na muzeum portského vína. “Today is free of charge”, hlásí pán u pokladny, výborně, říkám si já. Pěkná expozice, spousta zajímavých informací a exponátů. Plechová konev na postřiky, vymakaná, lidi jsou hold šikovní.

 

Začíná být pěkné horko, doma jsem si ztěžoval na déšť, tady mám možnost se dostatečně napravit a prohřát. Lepší než kdyby pršelo. Mám fakt hlad, směřuji nahoru do centra města, tam si dám něco k obědu. “Ty jo, já jsem fakt na vysoké technické úrovni,” směju se sám sobě, “orientuju se díky Google mapě v chytrém telefonu!” Žádné šustění plachtou papíru. Občas mrknu na mobil a podle polohy na ní jdu tam, kam chci. Ale – kde je sakryš ta romantika při otáčení mapou a hledání důležitého místa zrovna v bodě, kde je mapa díky zlomu potrhaná? Jde to hold všechno dopředu.

Hospod je tu opravdu hodně! V každé ulici v centru je jich spousta. Pomalu nevíte, do které. To byl můj případ. Ale pak jsem zaslechl piáno z jedné z nich a zvolil jsem dobře. Dobré jídlo a zajímavé provedení různých válů od Metaliky, U2 nebo Queenů mě přilepilo k lavici a zůstal jsem tak zde až do 15. hodiny. Ale taky jsem nezahálel a našel si  na netu místo, kam se zajedu podívat na vinice. Prošel jsem různé zahraniční diskuze a rozhodl se navštívit Peso da Regua. Jede tam z Porta vlak, cesta trvá 2 hodinky a je tam v blízkosti několik quintas. Mohlo by to být pěkný.

Valím na metro do Vila Nova de Gaia. Chci ještě omrknout nějaké sklepy a jejich zázemí. Všechny jsou situované na levém břehu Doura. Z metra je potřeba vystoupit na stanici Jardim do Morro a sestoupit uličkami dolů k řece. Nebo lze to samé absolvovat pohodlně lanovkou. Fíčko 5 EUR. Já jdu pěšky, nejsem máčka, za 15 minut už jsem u vody. Jó, tady byznys kvete. Mraky lidí, sklepy a ochutnávky plné. Tohle se mi moc nelíbí, dám to dnes jen nanečisto a ochutnávat půjdu jiný den. Alex říkala, že ve všední dny tu nebývá tak narváno. Pravda, mlsný jazyk mě při pohledu na skleničky s portským svrběl, ale potřebuji na to větší klid. Nemám jaksi náladu klestit si mezi těmi turisty cestu.

Alex také ráno tvrdila, že se v centru zrovna dnes na různých místech konají koncerty skupin a umělců. Fajn, vracím se tedy zpátky do Porta spodním patrem provařeného mostu Ponte Dom Luis I. a uličkami se postupně dostávám na doslech hudby. Mládenci to teprve rozbalují, a já jaksi narážím na tabernu s kebabem a pivem. Měním tedy zážitek hudební za dá se říct gastronomický, kebab dobrej a pivo taky. Valím nahoru na náměstí, po cestě začínají umělci svoje performance, a tak nakonec až do večera různě pendluji mezi těmi všemi místy. Po desáté hodině končím, jedu na byt. Při čekání na metro píše Alex, kde jsem, že ona je na náměstí na koncertu. Škoda, i kdyby napsala dřív, asi bych to už nedal. Těšil jsem se do postele. Úspěšně jsem dorazil na byt, rychlá sprcha a do hajan! Boa noite, amigos!

 

Poznatky dne:

Do Portugalska nejezdit na pivo – zde si pivaři své rozhodně neužijí. K obědu dostanete třetinku, jen když si o ní řeknete, jinak obdržíte 2 deci. Půllitrové pivo koupíte leda v supermarketu v plechovce (cena kolem 1 eura), nicméně tady zase můžete pořídit i litrovku; vyzkoušel jsem 3 značky, ale jediná pitelná podobná našemu je Super Bock.

 

Do Porta jezdit jen v dobré kondici – město Porto vychází od řeky. Ať na jednu nebo na druhou stranu. Takže stále šlapete do kopce anebo naopak brzdíte z něj. Těm, co nemají zdravé nohy, pěší výlety po městě nedoporučuji, je to stále nahoru a dolů.

 

Pařby se rozjíždí až kolem desáté večer, ale zato kvalitně – zatímco já jsem v té době byl již na cestě do postele, noční život tu právě začínal. Skupinky mladých začínají okupovat bary v centru a končí až nad ránem. Hnízdo mají především na Rua Galeria de Paris, Cândido dos Reis a Conde de Vizela.

Přečtěte si další díly seriálu:
Cesta za portským – Den 1. – Vzhůru za poznáním
Cesta za portským – Den 3. – Klidná neděle
Cesta za portským – Den 4. – Vlakem na vinice
Cesta za portským – Den 5. – Pinhão
Cesta za portským – Den 6. – Pouť do VNDG
Cesta za portským – Den 7. – Rozlučka
Cesta za portským – Den 8. – Domů