Real Companhia Velha: Report z návštěvy aneb Jak jsem změnil názor

Hned na úvod po pravdě přiznávám, že jsem značku Royal Oporto roky cíleně míjel, neboť jsem láhve s tímto portským potkával v regálech v každém Albertu, Tescu, Makru, Jasu, nárožních večerkách, prostě všude. Ne, že by byla nepitelná, avšak připadala mi všední, supermarketově dostupná, ohraná, no proč to neříct – totálně provařená.

Proto mě nikdy ani nemrzelo, že jsem za ty roky, co se portskému věnuji, nenavštívil zázemí Real Companhia Velha ve Vila Nova de Gaia. Teď už ale vím. Byl to pohled bláhového kluka z dědiny, co byl do té doby líný osobně nahlédnout tomuto výrobci pod pokličku.

Od prosince 2018 mám ale špendlík s vlaječkou na mapě navštívených vinařství zapíchnutý i tady. Zvědavost a moje životní pravidlo nesoudit věci, lidi a události jen na první dojem mne jedno deštivé odpoledne v Portu poslali na výlet za jedním z nejmilejších zážitků, které jsem zatím s portským vínem měl.

Dneska máme leden 2019, dlužím vám teda report.

Tomu lze říct docela pošmourné odpoledne. Ribeira, Porto.

Tomu lze říct docela pošmourné odpoledne. Ribeira, Porto.

Vystupuji z metra na stanici General Torres. „Hmm, furt mrholí. To je nejlepší čas sedět někde v hospodě nebo v tasting roomu„, brblu si pro sebe a přidávám automaticky do kroku. Do RCV je to ještě dalších 10 minut chůze ulicemi VNDG přes kopec a já už se těším, až budu konečně v suchu.

Majestátná brána se znakem RCV je otevřená do dvora. Po kamenné dlažbě, kde kdysi zcela jistě kráčely dějiny, se teď vydávám směrem k recepci já. Je půl čtvrté odpoledne, počasí na draka, takže venku v tomhle starobylém areálu stojím sám.

Už jen kousek k cíli

Už jen kousek k cíli

„Zdravím, jak se máte?„, startuji rozhovor se dvěmi milými slečnami na recepci. Prý dobře, odpovídají mi s nepředstíraným zájmem. „Chtěl bych jít na prohlídku, šlo by to?“

„Jasně, ta anglická začíná zrovna za chvíli„, říká jedna z nich a nabízí mi varianty. Ty se na první pohled liší závěrečnou degustací. Za 10 EUR máš 3 vzorky, za patnáct pro větší nadšence jich dostaneš pět. Moje volba je jasná, chci si to tu užít, když už jsem se sem táhl takovou dálku.

Já bych tady ještě tak viděl koně, jak už mi je vyvádějí, jak už mi je sedlají...

Já bych tady ještě tak viděl koně, jak už mi je vyvádějí, jak už mi je sedlají…

Na pohovce uprostřed místnosti sedí Denis, student ze Švédska. Moc jsme si nepokecali, nějak mu to anglicky nešlo. Nikdo jiný už s námi touhu po poznání tohoto vinařství ten den nesdílí.

DDD = Denis datlí domů

DDD = Denis datlí domů

Koukáme v sále na promo film a já si v té chvíli znovu uvědomuji, že i když se výrobci snaží odlišit jeden od druhého, má portské přesto své společné jmenovatele – velmi dlouhou historii, tvrdou lidskou práci při péči o vinohrad a vinobraní a nádhernou krajinu kolem řeky Douro. Přestože každá značka na to jde marketingově jinak, tyhle prvky se tam objeví vždycky.

Na konci videa přeci jen ještě přišlo pár opozdilců a naše skupinka se rozrostla. Jako obvykle, patnáct až dvacet lidí, ideální počet, aby průvodkyně dokázala vést výklad srozumitelně pro všechny. Ne jinak tomu bude i zde.

Pojď se mnou, Václave, ty máš dnes soukromou prohlídku„, říká najednou Magdalena, jedna z recepčních, když vidí, jak se chystám přidat se ke skupince ostatních. „Děkuji, to je skvělé a moc se těším„, odpovídám s mírnými rozpaky. Prozradil jsem jí při koupi lístku, že jsem bloger z Česka, co píše o portském víně, tak možná proto mám tohle privilegium.

A takhle tu už leží 20 let. Zaslouží si pohladit.

A takhle tu už leží 20 let. Zaslouží si pohladit.

Jedním z nejdůležitějších smyslů člověka je čich. Každý z nás ale vnímá své okolí jinak. Někdo musí všechno vidět, druhý raději poslouchá, další věci potřebuje vzít do rukou a ohmatat si je, dotknout se jich. A úplně nejlepší, když se všechno potká dohromady a můžeš to i ochutnat.

Vůně zrajícího vína a dřeva ze sudů mi okamžitě leze do nosu. Připomněla mi, jak moc mám tyto prostory rád. Ne že bych měl úchylku na vinné sklepy, v tomto případě řekněme spíše „stodoly“ se stotisíci hektolitry vína, ale tuhle potravu pro můj pátý smysl si pamatuji hned od mé první návštěvy vinařství v Douru.

Pořádek jako doma v pokojíčku

Pořádek jako doma v pokojíčku

V přítmí mezi sudy mi Magdalena přibližuje historii vinařství Real Companhia Velha. Píše se od roku 1756, kdy portugalský král José I. vydal rozhodnutí o jeho založení. Jsou nejstarší a dodnes s královským trůnem spolupracují.

Jeďte se mnou na Výlet za portským – rezervujte volná místa

Ani moje uši nezahálejí. Magdalenina angličtina se příjemně poslouchá a já se snažím, aby mi neuteklo ani jedno slovíčko. Nechci před ní vypadat jako trubka, co jen kýve hlavou, ale nechápe nic. Po mých dotazech jsme na konci prohlídky, nicméně má prý pro mě ještě jedno překvapení.

Počkej tu, jen si skočím na recepci pro klíče„, rychle odběhne a nechá mě venku u jedněch z dveří budovy ve dvoře.

Vypadá to na nějakou specialitku. Kdo ví, co ta holka na mě šije.

„Tak jdem?“, vrací se a drží v ruce velké klíče.

Odemyká ještě jednu mříž a naznačí, ať vstoupím a jdu dál.

Co skrývá královská vinotéka? Jsem napnutej jak trenky.

Co skrývá královská vinotéka? Jsem napnutej jak trenky.

Tohle jsem ještě nikdy na vlastní oči neviděl, to mi věř„, neskrývám své nadšení z prostoru, kam jsme vešli. Obsahuje evidentně ty nejstarší poklady.

Tmavé uličky sklepa lemují regály plné lahví pokrytých plísní. Leží tu roky, desetiletí, staletí. Jsem u vytržení. Mám najednou na dosah dávnou historii. Dotýkám se opatrně hrdla jedné z lahví a i můj třetí smysl si užívá.

Pro více světla jdu fotit ke vchodu. V odlehlejších zákoutích tohoto sklepa je však více tajemno. To nešlo vyfotit, to chce zažít.

Pro více světla jdu fotit ke vchodu. V odlehlejších zákoutích tohoto sklepa je však více tajemno. To nešlo vyfotit, to chce zažít.

„Víš, sem úplně každý nechodí, pouze private tour, když pan majitel dovolí„, přibližuje mi situaci.

„Toho si, Magdaleno, samozřejmě velmi vážím„, upřímně přiznávám.

Na některých místech nejsou láhve pod vrstvou plísně vůbec vidět.

Jak jsem se málem ztratil

Jak jsem se málem ztratil

„Přes strop sem protéká voda, hlavně od podzimu do jara. A i v horkém létě je tu stabilní teplota a vlhkost. Proto se tu plísni tak daří. Ale vínu se nic nestane, neboj“, vysvětluje mi moje zkušená průvodkyně.

Tak kterou lahvinku si dáme, aby to pan domácí nepoznal?

Tak kterou lahvinku si dáme, aby to pan domácí nepoznal?

Vůbec se mi odtud nechce, líbilo by se mi procházet spoře osvětlenými uličkami a koukat na papírové karty s letopočty u každého regálu. Chtěl bych najít ten nejstarší.

Zrozeno přesně 131 rok před mým objevem

Zrozeno přesně 131 rok před mým objevem

Pod skleněným poklopem oceňuji to nejstarší portské, které jsem kdy viděl. Tehdejší král Josef I. Portugalský by měl ze mě radost.

Pod skleněným poklopem oceňuji to nejstarší portské, které jsem kdy viděl. Tehdejší král Josef I. Portugalský by měl ze mě radost.

Dělám ještě jednu fotku a jde se ochutnávat. Zamykáme mříž, pak také vrata a přes dvůr doprovázím Magdalénu do lounge.

Příjemně útulná místnost mě přijala jako svého hosta, sedám si na pohovku, nohy už trpí únavou.

Tahle lounge má uklidňující účinky, zvláště, když ...

Tahle lounge má uklidňující účinky, zvláště, když …

Odměnou je mi 5 vzorků portského, do nichž se rád pouštím. Mám na to už bohužel jen 25 minut, blíží se půl šestá a to tu zavírají. A nechci, aby mě odtud po tom všem hezkém musela uklízečka vyhánět smetákem.

... je lékem na únavu cestovatele tenhle výběr vzorečků.

… je lékem na únavu cestovatele tenhle výběr vzorečků.

Tak tedy měním názor na celou RCV a beru své původní opovržení nad Royal Oporto supermarketovými portskými víny zpět. Sice jsou jich v Česku plné regály, ale za tuhle prohlídku stejně dávám plný počet hvězdiček.

Hlasuji také pro zvýšení měsíční gáže průvodkyně Magdalény!

Hlasuji také pro zvýšení měsíční gáže průvodkyně Magdalény!

 

Real Companhia Velha v datech:

  • založena v roce 1756 králem Josém I. a je jedním z nejstarších vinařství v Portugalsku
  • hospodaří na 540 hektarech, mezi její vinice patří například Quinta das Carvalhas
  • vyrábí i tichá vína a olivový olej, všechno tohle vyváží do 45 zemí světa
  • pyšní se mnoha skvělými hodnoceními svých vín, např. Tawny 40 y. o. u Wine Spectator obdrželo 95 bodů
  • v roce 2011 koupila společnost The Fladgate Partnership (vlastní značky Taylor’s a Fonseca) budovy RCV ve Vila Nova de Gaia za 30 mil. USD

Zajděte tam na návštěvu: