Dneska od rána píšu své zápisky. Chtěl jsem to nějak víc zrychlit, ale nejde to, myšlenek mám spoustu. Prší a dobře se mi tvoří. Nicméně tady platí, že pokud ráno prší, neznamená to, že bude škaredě celý den. Jsme holt u moře, tady platí jiné přírodní zákony, než u nás ve vnitrozemí. Po poledni se počasí umoudřuje a já ve dvě vyrážím do centra s plánem mrknout na nádraží Campanhia, odkud bych chtěl zítra vyrazit směrem nahoru proti proudu řeky Douro, tam, kde se víno pěstuje a všechno začíná.
Jdu po nábřeží do centra, autobusy nejezdí, poněvadž jak mi poté večer řekla Alex, běžel s tu dopoledne běh právě touto trasou, patnáct tisíc běžců! Hmm, tak ten jsem proseděl doma. V centru sedám na metro a jedu směr nádraží. V hale jsou u přepážek dost fronty, takže se ani nepokouším ptát na vlaky, najdu si je večer na netu.
Když se vracím ke vstupu do metra, uvědomím si, že vlastně o jednu zastávku dál stojí mekka zdejších fotbalistů, jejich Estádio do Dragão. Jo, tak tam se podívám, bude to další stadec do sbírky. V Londýně mám Chelsea i s prohlídkou, Arsenal, v Berlíně Hertu a tudíž hrnu ještě o stanici dál. Pohled na obrovský betonový kolos bere dech, ale jak jinak, místní mužstvo nehraje okresní přebor, ale dokáže vyhrát i ligu mistrů. Procházím i shop, spousta pěkných věcí, ale nejsem fotbalista, ten by zde asi jásal ještě víc.
Blíží se večer, vracím se na byt, abych naplánoval zítřek. Doma mi Alex s tím pomohla, našla ranní autobus, který mě pohodlně doveze z Aleixo rovnou na nádraží. Zvolil jsem cestovat až na konečnou, do Pocinho, mrknu tam a když tak se vrátím do Régua. Jdu spát, dobrou!
Přečtěte si další díly seriálu:
Cesta za portským – Den 1. – Vzhůru za poznáním
Cesta za portským – Den 2. – Objevuji Porto
Cesta za portským – Den 4. – Vlakem na vinice
Cesta za portským – Den 5. – Pinhão
Cesta za portským – Den 6. – Pouť do VNDG
Cesta za portským – Den 7. – Rozlučka
Cesta za portským – Den 8. – Domů
