Výlet za portským 2015 – Později, ale přece

“Odtud už to dojdu domů klidně i pěšky!”, říkám z legrace poslední zářijový večer Jirkovi před brněnským Hlavním nádražím. Právě jsme se vraceli z výletu do Porta a údolí Doura, plní zážitků a nových zkušeností. Vše stojí za zaznamenání a na víc dílů!

Příprava

Jirku jsem namotivoval (neboli zblbnul) už v květnu po mé soukromé obývákové ochutnávce portského. Docela jej to vzalo, takže jsme v červenci koupili letenky a těšili se na společný výlet. Na začátku srpna se k nám přidal ještě třetí člen výpravy – Tomáš z OMNES PRODUCTS. Takže budeme tři chlapi v chalupě. A koupil jsem si na to nový foťák – u Megapixelu, fakt se tam o mě dobře starali.

Bydlíme s Airbnb

S přípravou souviselo i zajištění ubytování. Tak jako minule jsem neváhal jít na můj oblíbený server Airbnb.com, kde nabízí ubytování v soukromí. Tohle se nakonec ukázalo jako klíčový tah při našem putování za portským, protože díky Sofii a rodině Gaspar jsme dostali příležitost nahlédnout do běžného života místních lidí, zúčastnit se šlapání hroznů v lagare, stát nad řekou na “tajné” vyhlídce a říci nahlas “Tohle je Douro!”

Airbnb je super z hlediska bezpečnosti a ověření. Každý ubytovatel si hledí, aby mu host po návratu napsal kladnou referenci a naopak cestovatelé dodržují pravidla, neboť hostitel hodnotí na oplátku jejich chování. S tímhle naštěstí problém nemám (od Tiny z Berlína tam mám dokonce i “že je se mnou sranda”), tudíž střechu nad hlavou jsem nám sehnal během krátkého hledání. 2 noci v Portu, dvakrát poblíž Peso da Régua, dvakrát blízko Pinhaa a pak zase na 2 noclehy do Porta (tady jsem zase vyzkoušel pro změnu hostel přes Booking.com).

Letiště Paříž – Beauvais

Kluci měli pravdu, tady jsme si všechno zlé vybrali a dál už jenom pěkné zážitky. Netuším, jak se to mohlo stát, ale díky špatně zabookovaným letenkám jsme nakonec z toho vesnického letiště u Paříže ten večer neodletěli. Systém azair.com vyhodil v červenci kombinaci Bratislava – Paříž-Beauvais a navazující let Paříž-Beauvais – Porto, jenže ta druhá letenka nebyla na večer, ale už ten den na ráno! A já to při nákupu nezkontroloval, nenapadlo mě to. Po vysvětlovací potyčce s uvaděčem na checkovací bráně (ani je nehne, aby mluvili anglicky) jsme se odebrali zakoupit nové tři letenky na zítřejší dopolední spoj a přemýšleli, kde strávíme noc. To za nás vyřešil noční hlídač, ve 22.45 hodin nás vyprovodil před letištní halu, načež ji až do 6. hodiny ranní uzamknul. Pecka, venku osm stupňů a prší.

Ale nebyli jsme v tom sami, pár nešťastníků ve stejné situaci tam bivakovalo s námi. Někteří se šli schovat na zastávku autobusu a spali tam v “domečcích” z polystyrenových ploten, co tam byly nachystány v balíku kvůli zateplení fasády. My friend od automatu z čajem mě tam zval taky, ovšem měl jsem z toho jakýsi pocit vlastní nadbytečnosti, když tam byl zalezlý s vlastní holkou. My to přečkali vestoje, nejlepší zábavou bylo sledování digitálních hodin. “01:11, 02:22, už se to blíží, kluci”, nemohl jsem si nevzpomenout na svoje noční služby na vojně v Janovicích nad Úhlavou a očima tlačil čas kupředu. Vynasnažil jsem se ještě pozvednout náladu spuštěním improvizovaného tabletového chodníkového kina, ovšem cizince sledování Pulp Fiction v češtině přestalo záhy bavit.

V šest ráno, hned co halu slavnostně otevřeli, jsem zamířil do kavárny na snídani – bageta s kozím sýrem, kávička a panák Jacka D. – ten jsem fakt potřeboval. Takže konečné poučení zní: nevěřit azairu, kontrolovat letenky a vážit si střechy nad hlavou! Kdybyste měli podobnou zkušenost, napište mi do komentářů.

Ahoj Porto!

Kolem jedné odpoledne jsme konečně doplachtili do Porta na letiště, zpoždění půl dne. Sofia 1 nás již čekala na bytě, psala mi smsky, moc jsme se tedy nezdržovali, koupili lístky a hybaj na metro. Z letiště jezdí myslím co půl hodiny, dvacet minut jsme si počkali. Na stanici Francos jsme byli za dalších 25 minut, byt byl odtud nedaleko. Sofia nás ochotně uvedla dovnitř, vše bylo krásné a čisté, škoda, že jsme zůstávali jen na jednu noc. Ale právě teď se velké rozjímání nad komfortem nehodilo, rychlá sprcha a tři poutníci vyráží do města na výzvědy.

IDVP

Za touto zkratkou se skrývá Instituto dos Vinhos do Douro e Porto, tedy přeloženo Institut pro vína z Doura a portská vína. Nachází se na ulici Rua Ferreira Borges, hned vedle Palácio da Bolsa. Tato organizace dohlíží na výrobu a obchod s portským vínem a pro své návštěvníky připravila i výstavu s možností ochutnání portského. Tady jsme strávili skoro 3 hodiny, je tu k vidění vše o portském a k těm osmi vzorkům jsme potřebovali dostatek času. Návštěvu tady doporučuji.

 

Quevedo

Než jsme se rozkoukali, bylo půl šesté, ale narychlo jsme ještě vyrazili do Vila Nova de Gaia. Nové zážitky nepočkají a já věděl, že v Quevedu paní zpívá fado do večera. Taky že ano. Nemeškali jsme a dali se do ochutnávání. Jirka mi v IVDP koupil černou sommeliérskou zástěru (že prý za zásluhy o uspořádání tohoto výletu), chodil jsem v ní po lokále a budil pozdvižení natolik, že se s námi na závěr dal do řeči provozní manažer Miguel. Po běžných frázích jsme si domluvili na zítřek večer schůzku v Peso da Régua (kde jsi byl, čekali jsme na Tebe do osmi hodin) a na odchodnou mi vtiskl do ruky pakl lístků na free tasting, které mám rozdat svým známým, kteří do Porta pojedou. Aby tedy jako pak Quevedo neminuli. Takže kdo máte zájem, vouchery vám přátelé milerád pošlu, napište mi na mail.

 

 

 

Dojezd v Rua Galeria de Paris

Sem jsem chtěl už loni, nyní jsem na to měl dva parťáky, o to líp. Projít ty kluby, dát drink, pohnout se na place, pokecat s holkama. A letos se to povedlo. Byť už jsem neměl kdovíjakou fazónu na ovládnutí zdejší klubové scény, vzorků bylo dost a únavy z předchozího nic moc cestování taky, došlo ještě ke koncovce v po nocích vyhlášené ulici uprostřed Porta. Takže se mi předsevzetí splnilo, nicméně dali jsme dvě piva, něco málo konverzace s rozjetými dívkami, která nestála za řeč a pila na poslední metro, což jsme zvládli v poklusu. Bohužel z tohoto večírku se žádná fotografie nedochovala.

Tohle odpoledne v Portu mi připadalo nádherné, příjemné díky slunečnému počasí a vlídné díky místním lidem. Byli jsme nadšeni jako celá parta a to na nás čekaly ještě další skvělé, neplánované zážitky. A o těch se rozepíšu v dalším pokračování.