Letošní léto pro mě začalo další návštěvou Porta a Doura, což je vždy příjemná záležitost, na tu atmošku se vždycky moc těším.
Tenhle výlet byl však v něčem speciální – poprvé jsem totiž zastával roli průvodce a to hned pro 8 cestovatelů. Což znamenalo vymyslet termín, zařídit naráz 9 letenek (a reagovat, když ČSA měsíc před termínem let jednoduše zrušily), poprvé sehnat tak velké ubytko a odřídit devítimístnou dodávku těmi nádhernými, ale krutě úzkými cestičkami a uličkami v Douru.
A nachystat program. Kam a kdy zajít v Portu, rozmyslet a zabookovat prohlídky ve vinařstvích v Douru. Všechno musí navazovat, když máš pořádně k dispozici jen 3 celé dny, není moc čas na prostoje a hluchá místa.
No, makal jsem na tom od půlky března, ten předstih byl záměrný – v tomto se znám – mám rád čistou práci a těší mě, když všechno klape na jedničku. Což se u cestování zase až tak vyžadovat nedá, vždycky se ladacos mimo plán přihodí, nicméně o tom, co šlo připravit předem, jsem chtěl mít jistotu.
Jak se výlet povedl? Co jsme zažili? Mrkněte do tentokrát obrazového reportu:
Středeční dopoledne se na nás Porto netvářilo moc přívětivě, ale jak už víme, tady ráno neznamená odpoledne a večer. Během dne se počasí většinou změní ve sluníčko. Z našeho bytu na Rua de Gonçalo Cristóvão v 10. patře byl výhled vskutku nadpozemský.
Čtvrť Bolhao je známá mnoha obchody a romantickou kavárnou Café Majestic. My šli nahoru na zastávku Batalha počkat na historickou tramvaj.
I když tramvaj nejede nijak rychle, řidič musí předvídat dopravu před sebou. Ve městě fungují 3 linky, z Batalha do Carmo vede známá Linha 22. Svezete se za 3,50 EUR.
Kroky vzdělaného milovníka portského vína musí nutně vést sem do Institutu portského vína a vín z Doura. Z téhle krabičky si můžete nechat nalít vzorek a v klidu degustovat.
Zatímco v Česku panovala 35stupňová horka, v Portu bylo po poledni velmi příjemných 23 °C. Že není sluníčko? V tomto případě to ani nevadilo.
Ve Vila Nova de Gaia jsme byli kolem půl druhé a hledali něco k snědku.
U mě padla volba na salátek z chobotnice. Exotická dobrota, co doma obvykle nejídám.
Tady se chystá jistě vynikající Colheita. Jsme ve vinařství Poças Júnior.
Rozlehlý a klidný tasting room u Poçasů.
Moje sbírka vzorečků. 2x Vintage, 2x Colheita. Skvělé pití, milý servis.
Já jsem říkal, že navečer sluníčko vyjde. Vyhlídka od chrámu Serra do Pilar patří v Gaie k nejromantičtějším.
Kam v Portu na večeři? Jedna z možností je zajet si na pobřeží do Matosinhos do rybí restaurace. Vzduch tady je návykovou směsí vůní moře, ryb a rozpálených grilů.
Grilované sardinky základem zdejších menu. No nevypadají báječně? K nim brambory, cibuli, papriku, oliváček a samozřejmě bílé nebo růžové víno. Jednoduché, ale fantasticky chutné.
Ve čtvrtek jsme ráno na letišti v půjčovně vyzvedli auto a vyrazili do údolí Doura. Po obědě ve Vila Real nás jako první zastávka čekala vyhlídka Sao Leonardo de Galafura. Sem jezdím také moc rád, odtud snadno pochopíte, jak nádherné Douro vlastně je.
Tohle je maximálně fotogenické místo.
Odpolední návštěva v Quinta da Estrada. Pán domu José je vynikající vinař, jenž se zaměřuje především na tichá vína. Ta v Douru najdete jako kupáže více odrůd. Je v tom pak umění každého winemakera, jaký originální blend vytvoří.
Casa da Vinha Grande. Můj obvyklý domov v Douru. Tentokrát jsme tu zastavili jen na chvilku.
Na fotku jsme se tady vešli jen 3, ale těch chlupatých přátel tu má Sofie ještě víc. Však jen díky ní jsem poznal Douro jinak než běžný turista. V Casa da Vinha Grande v Poiares jste vždy vítaní!
Přišlo mi na začátku docela bez nápadu, objednat pro naši výpravu jen tak pokoje v nějakém hotelu v Régui. Pátral jsem proto na AirBnB a našel poklad – King’s House v Sedielos. To je sice z centra města vzdálené půl hodinky autem, ale tahle malá vesnice v kopcích za to rozhodně stojí. Račte vstoupit do domu pro opravdové krále a vychutnat si jeho pohodlí.
Je teplo, tak proč nepobýt venku. Na zápraží se můžete svalit do kožené pohovky a …
… ani nemusít moc natahovat krk a koukáte se dolů do vesnice a na zelené kopce v Douru.
Jo, a až pojedeš za portským, nezapomeň si s sebou vzít plavky. Byla by věčná škoda neskočit do téhle voděnky.
Když se ráno probudíš a vykoukneš z okna.
V obýváku jsme moc nepobyli, nebylo kdy. Ale jedno říct musím – všude bylo čisto, vlídno, útulno, včetně bábovky na uvítanou od paní domácí.
V pátek ráno při snídani pod pergolou mě napadlo, že by mi vůbec nevadilo odtud klidně měsíc chystat O portském.cz. V King’s House je všechno co potřebuju. Stůl, židle, internet, bazén a nádherný výhled. A portské si skočím koupit vedle k sousedovi. Zkrátka ta správná kombinace pro moje blogování.
Náš 4. den – pátek – se odehrával ve znamení prohlídek vinařství – Quintas. Ještě dopoledne nás uvítali v prvním z nich, Quinta de la Rosa. Řeku Douro máte odtud jako na dlani.
Tour s výkladem o vinařských technologiích, druzích zdejších vín a také historii.
Součástí výroby portského vína je i skladování a zrání. Ulička mezi sudy toneis.
Quinta de la Rosa je světoznámou značkou. S jejich portským a tichým vínem, olivovým olejem či nově pivem se můžete setkat nejen v Evropě, ale dokonce i v USA.
Když jsme byli u těch výhledů z oken – z tasting roomu vidíte rovnou do Pinhaa.
Na závěr každé prohlídky vinařství se hodí ochutnat ty nejlepší vzorky a zamávat fotografovi, který řídí a nemůže se degustace zúčastnit. Namlouval jsem si, že mi to nevadí. Pomohlo to.
Lagares v Quinta do Bomfim, naší druhé dnešní zastávce. V období vinobraní jsou tyto nerezové vany plné hroznových bobulí. Ty se následně drtí šetrnou metodou řízenou počítačem – vznikne rmut. V tomhle množství už zkrátka není v silách lidských nohou všechno ušlapat, jako to bývalo za starých časů.
Bílé nádrže vlevo slouží k uchování mladého portského vína po vinobraní, ještě dříve, než putuje do sudů. Na jaře jej pak odvezou do skladů ve Vila Nova de Gaia.
Když nevím, tak se zeptám. Tohle heslo pro naši skupinu platilo stoprocentně. I když se tu přes rok otočí všichni z celého světa a dotazy padají lecjaké, některé jedince si naše průvodkyně bude myslím pamatovat dlouho 🙂
Na závěrečnou degustaci se vždy všichni těší. Zvlášť, když je venku šestatřicet ve stínu a tady tak příjemně.
Přátelé, nesbíhají se vám sliny?
Posledním dnešním vinařstvím byla Quinta do Seixo. Moje hodně oblíbené místo. Pamatuju si, jak jsem tady při svém prvním výletu sem v roce 2014 čekal na otevření recepce v dešti právě pod tímto stromem. Tehdy mi zachránil suchou kůži. Dneska je tu ale sluníčkoooo!
Podvečerní Douro z vinohradu v Quinta do Seixo.
Strhující představení vín trvající více než hodinu. No, bylo tam pro mě pár překladatelských oříšků 😉
V Quinta do Seixo se nám dostalo vřelého přivítání a prvotřídního servisu. Ochutnali jsme 2 tichá vína a 3 vzorečky portského od Sandemana. Cestu sem rozhodně doporučuji!
House of Sandeman disponuje širokou terasou s výhledem na okolní kopce s vinicemi a samozřejmě řekou Douro.
Tuhle fotku sem dávám záměrně. Znamená poslední noc v Sedielos a zároveň konec našeho červnového Výletu za portským.
Teď už jen zbývá nastoupit do letadla a vydat se společně zase zpátky domů.
Tak co říkáte na náš foto výlet? Napište mi vaše pocity do komentářů.
Pokud při čtení tohoto článku dostanete chuť na portské, kupte si jej ve spolehlivém e-shopu.
A jestli se chystáte do Porta, rád vám doporučím místa, která navštívit. Nebo tam zaleťme společně s vaší partou. Možností, jak si udělat příjemný výlet za portským je spousta!
