Uzavření Methuenské dohody v roce 1703 mezi Anglií a Portugalskem znamenalo další povzbuzení pro export vín z Porta, především snížení cla o jednu třetinu oproti vínům dováženým z Francie. Ještě důležitější však bylo, že anglickým spotřebitelům chutnala vína z údolí řeky Douro daleko více než “portugalské červené” z oblasti Minho.
V této době se v Portu začínají usazovat i německé a holandské obchodnické rodiny, nicméně britští obchodníci zde mají stále velkou převahu.
Druhé desetiletí 18. století bylo ve znamení rychlého navyšování vývozu a prosperity jak vinařů z údolí Doura, tak i obchodníků v Portu. S tím je spojeno masivní rozšiřování vinic i mimo údolí řeky Douro a jak čas běžel, tento rychlý růst poptávky dal postupně průchod spekulacím a nekalým praktikám při výrobě, jako například přidávání černého bezu do méně plných vín, který jim “vykouzlil” temnější odstíny barvy a iluzi kvality.
Tato situace vedla tehdejší vládnoucí šlechtu v roce 1756 k vytvoření Asociace pěstitelů hroznů v oblasti Alto Douro (Companhia Geral da Agricultura da Vinhas do Alto Douro, zkráceně “Companhia”). Největší zásluhy na založení tohoto společenstva nese tehdejší ministerský předseda Sebastião José de Carvalho e Melo, od roku 1769 markýz z Pombalu, který stanovil jasná pravidla: chránit pravost vín, podporovat jeho výrobu a kontrolovat ceny.
Kontrola pravosti produktů však byla obtížně proveditelná, neboť neexistovaly hranice pěstební oblasti. Na tento stav reagovala komise vlády, která vydala mapu, která jasně definovala hranice oblastí (feitorias), kde je povoleno vyrábět víno na vývoz (vinhos de feitoria) a požadovat i vyšší cenu. Zrodila se tak první oficiálně vymezená vinařská oblast na světě – region Douro.
Toto území bylo ohraničeno 335 kamennými sloupy známými jako “marcos pombalinos”. Vína mimo tuto oblast (tzv. vinhos de ramo) nebylo možné vyvážet a spotřebovávala se pouze na tuzemském trhu. Byla přijata opatření chránící kvalitu vín, např. vyklučení keřů černého bezu ve vzdálenosti čtyř a půl kilometru od řeky Douro.
Mohutná opatření markýze z Pombalu, jakkoliv byla nepopulární, měla za následek výrazné zlepšení kvality portského vína a byla předzvěstí pro nové období růstu a prosperity výrobců a obchodníků.
Vytýčením zeměpisných hranic pro vinice, klasifikací vína podle kvality a stanovení norem pro jeho výrobu byla vize markýze z Pombalu předchůdcem moderního pojetí označení DOC (d’origine contrôlée). Tyto kroky položily základy pro dnešní právní úpravy všech sofistikovaných vinařských oblastí.
Čtěte dále: Fortifikace vína