Výlet za portským 2015 – Pinhao, Provesende

Kategorie: |

V závěru minulého článku jsem předpokládal, že vznikne už jen jeden díl, ovšem zážitků bylo nakonec tak moc, takže tenhle report se zdá být tím předposledním.

Dnes nahoře zatopili, je kolem 34 stupňů, ne zcela nepříjemných, je to vlastně fajn se na konci září takhle ohřát. Co bych za to loni dal. Z Vale de Mendiz se vracíme zpět do Pinhaa, máme to kolem sedmi kilometrů. V Pinhau je krásné nádraží, na stěnách má krásně malované kachlíčky azulejos, což je typická portugalská umělecká disciplína. Po obědě nás nohy zavedly do Quinta do Bomfim, jež patří do impéria Symington Family. Vinařství se rozkládá na konci městečka, není nutný žádný přesun autem.

Prohlídka v angličtině zrovna začíná, a tak nemusíme čekat. Výklad rychle odsýpá, průvodce je mladík kolem pětadvaceti let, vládne precizní angličtinou a i přes vysoké tempo své přednášky dokáže v klidu odpovídat na dotazy návštěvníků. Zkrátka profesionalita tu je cítit všude, krásné interiéry, muzeum s fotkami, i ty toalety jsou vypulírované, jako byste byli na návštěvě u nejpečlivější hospodyňky ve městě. Za osm EUR vstupného na závěr obdržíte 3 vzorky portského, pokud vás zaujme, lze na baru dokoupit další. A jelikož bylo dohodnuto, že balík domů poputuje, vtrhl jsem do shopu a nakoupil něco na horší časy.

Úvod prohlídky v Quinta do Bomfim
Úvod prohlídky v Quinta do Bomfim
Jedna z moderních metod drcení hroznů, každé z velkých vinařství na to jde jinak
Jedna z moderních metod drcení hroznů, každé z velkých vinařství na to jde jinak
Zde skladují mladé víno před přepravou do Vila Nova de Gaia
Zde skladují mladé víno před přepravou do Vila Nova de Gaia
Na konci prohlídky vás čeká posezení u vína, v závislosti na druhu vstupenky dostanete svoje vzorečky
Na konci prohlídky vás čeká posezení u vína, v závislosti na druhu vstupenky dostanete svoje vzorečky
V tomhle shopu se dalo dlouho vybírat
V tomhle shopu se dalo dlouho vybírat

Nastal večer a my vyrazili do cíle dnešní etapy – městečka Provesende, což znamená se dát na sever z Pinhaa a ujet vzdálenost kolem deseti kilometrů. Od řeky cesta vede nahoru do hor, po klikaté silnici střídá jedna zatáčka druhou. A já trpím tou japonskou nemocí – chtěl bych všechno vyfotit. Protější kopce s vinicemi, pohled na Pinhao, nás s autem a podobně. Ještěže Tomáš nechtěl pořád zastavovat.

Každopádně do Provesende jsme nakonec dorazili, teď ještě zjistit, kde se nachází Quinta de Gaspar, kde byl dohodnutý nocleh přes AirBnB na dvě noci. Nezbývalo, než se optat na konci ulice čtveřice dam v letech. Tady došlo na nožněruční domlouvání, my uměli anglicky, ony zase portugalsky. Ale stejně jsme se nakonec dohodli, že ten hledaný dům je ten u těch třech křížků – três cruzes [trés krůzís], to je snad jasný hned, ne? Mám z nás radost.

Za tímto kopcem je údolí Vale de Mendiz
Za tímto kopcem je údolí Vale de Mendiz
"Chlapci, je to tam u těch třech křížků", říkají naše navigátorky. Že jsou čtyři vlastně ani nevadilo, hlavně, že jsme našli tu správnou střechu nad hlavou.
“Chlapci, je to tam u těch třech křížků”, říkají naše navigátorky. Že jsou čtyři vlastně ani nevadilo, hlavně, že jsme našli tu správnou střechu nad hlavou.

Quinta de Gaspar byla usedlost na rohu v kamenné ulici, naproti byla vinice a vedle v uličce se nacházela vrata od hospodářského stavení, v němž se zrovna odehrávalo vinobraní. Po přivítání od Diany a Manuela nám ukázali vinici, jež se rozprostírala nad jejich domem. My měli spát v jejich dalším velkém domě přes zahradu. Provázel nás i, já mu říkám stařeček, zkrátka otec Manuela, starý, šedivý pán, na němž bylo vidět, jak má ten svůj kraj rád a jak moc se v něm za celý život nadřel.

Byl neuvěřitelně přátelský, mluvil samozřejmě jen portugalsky, takže jsme se usmívali, kývali hlavami a pronášeli stále jen to naše naučené “obrigado”. Úkolem na příští rok je tedy naučit se alespoň základy portugalštiny, neboť byla velká škoda, že jsme si moc nepokecali. Naštěstí ten večer alespoň překládala dcera našich hostitelů Benedikta, jež uměla na její raný věk anglicky dostatečně dobře.

Gasparovi nám hned nabídli, že se po osmé hodině máme stavit do stodoly a zkusit si šlapat víno v lagare. S radostí jsme účast přislíbili, ovšem byl čas večeře, proto jdeme zpátky do městečka zjistit, co se kde dobrého podává. Bohužel nikde nic, v místním lokále nám dali alespoň pivo. Hmm, jak se krásně pilo, sedíte venku na židličce uprostřed starobylého náměstí, všude klid, teplo a dobří lidé vedle vás. Nádhera. Ale konec rozjímání a hupky dupky do lagare, kamenné vany plné vinné révy a několika místních ogarů, kteří nás hned zvali dál.

“Nezapomeň si po dlouhém dni umýt nohy, než tam vlezeš”, škádlím Jiřího, ale to již stojí ve vaničce a stařeček mu umývá nohy proudem vody z hadice. Já jdu jako poslední a ten pocit přátelé se těžko popisuje. Měl jsem dojem, že chodím v řídkém těstě nebo kaši, která voní čerstvým vinným moštem a když mi ujedou nohy, už mě v ní nikdo nenajde. Po pár minutách v tomto cenném materiálu však dostanete jistotu do kroku, navíc Pedro si mě vzal do parády a učí mne, jak mít rytmus a jak vysoko zvedat kolena nad hladinu. Lepšího učitele jsem si nemohl přát.

Škoda, že borci anglicky neuměli ani slovo, zase jen portugalsky. Šlapání vína se mělo konat i další večer a já chtěl alespoň trochu zabodovat, nenapadlo mne teda nic lepšího, než všem těm mužům říct, že FC Porto je The Best. Tos podělal, Vašku. Všichni do jednoho byli totiž fanoušci Benfiky Lisabon a proti klubu z Porta měli značnou averzi. Nevadí, do zítřejšího šlapání se nazpaměť naučím 5 chlapů ze základní sestavy Benfiky a mám je zase zpátky na své straně.

Nebýt té elektrické pouliční lampy a auta za rohem, máte silný pocit, že vám v tom okamžiku za krk dýchají hodně dávné dějiny. Noční procházka po Provesende je takto tajuplná.
Nebýt té elektrické pouliční lampy a auta za rohem, máte silný pocit, že vám v tom okamžiku za krk dýchají hodně dávné dějiny. Noční procházka po Provesende je takto tajuplná.
Hlavní náměstíčko s radnicí a café barem
Hlavní náměstíčko s radnicí a café barem
Před vstupem do lagare si ve vaničce umyjeme nohy, stařeček by nás dovnitř ani nepustil
Před vstupem do lagare si ve vaničce umyjeme nohy, stařeček by nás dovnitř ani nepustil
Konečně jsme zažili tuhle tradici pořádně naživo
Konečně jsme zažili tuhle tradici pořádně naživo
Jo, tihle pomocníci stáli za to. Pro dámy možná dost laciná fotografie, ale tak to prostě v kamenné vaně plné hroznů chodí!
Jo, tihle pomocníci stáli za to. Pro dámy možná dost laciná fotografie, ale tak to prostě v kamenné vaně plné hroznů chodí!

Další články z výletu za portským 2015 jsou tu:

Díl 1.: Později, ale přece

Díl 2.: Peso da Régua, Poiares

 

Napsat komentář