Velký fotoreport: 10 ohlédnutí za předvánočním Výletem za portským v roce 2022

Nápad navštívit Porto a Douro na začátku prosince v čase adventu jsem poprvé dostal v roce 2016.

Tou dobou jsem na blogu O portském.cz pracoval třetím rokem a touha mít vlastnoručně vyfocený obří vánoční stromeček z Porta na úvodní fotce facebookového profilu se už nedala zahnat vůbec ničím.

Podlehnout atmosféře předvánočního Porta a zimního Doura je opravdu velmi snadné, proto jsem se za ní vydal prvního prosince i letos.

Nyní jsem už více než dva týdny zpět, hodí se tedy setřídit si zážitky, ohlédnout se zpět a napsat z nich report.

Ač se snažím sebevíc, nevejde se mi do něj vše, poněvadž by na délku nejspíš měřil kilometr a četl by se půl hodiny. Takhle má tedy jen kilometru půl.

Letošní předvánoční Výlet za portským byl zkrátka hodně bohatý a předkládám ti jej raději v několika bodech.

Neváhej se tedy pustit do 10 nejlepších zážitků, co mě potkaly na mém letošním předvánočním Výletě za portským:

1. Navštívit Porto před Vánocemi je rozhodně dobrý nápad

Dvakrát podtrhuji. Pro všechny, kteří uvažují, že třeba příští rok navštíví Porto v čase adventu, zodpovědně říkám – ano, kupte si letenky a leťte, chybu nelze udělat.

Sváteční nálada je ve městě patrná na každém kroku, především večer, kdy v ulicích září tisíce světýlek a ústředním bodem je vánoční strom před radnicí na Praça do Município. 

Byť bývá na severu Portugalska v prosinci počasí spíše nakloněné dešti, je velká šance, že některé dny Tě sluníčko v brzkém odpoledni vysvlékne jen do košile.

A to se pak chodí po městě s velmi dobrou náladou, zvláště pokud je v Česku zrovna slota, že bys psa nevyhnal.

Přátelé doma Ti budou zcela určitě jen tiše závidět.

Na druhou stranu je třeba počítat i s deštěm, a to leckdy dosti vydatným.

V Portu dokáže pršet hodně prudce, pláštěnka nebo alespoň deštník tu rozhodně přijde vhod.

Já nic takového letos neměl a ke konci mého pobytu by se mi tyto pomůcky náramně hodily – jednu chvíli jsem byl mokrej přesně jak ten pes.

Příště už si pláštěnku nabalím nebo si ji alespoň koupím za 5 EUR v obchodě se suvenýry (byť mi připadala, že je v nějaké dětské velikosti).

Nicméně přes všechny tyto trampoty s počasím určitě zvítězí příjemná vánoční nálada, která je cítit z celého města, místních lidí a také turistů.

2. Z Vídně letíš přímo za nosem

Jsi-li Brňák(čka) nebo alespoň Jihomoravan(ka), můžeš si gratulovat, že máš vídeňské letiště téměř za rohem a cesta sem Ti vezme kolem 2 hodin.

Do Porta odtud létá přímým spojem jednou denně Ryanair (v zastoupení Lauda Air).

No paráda – když si vzpomenu na svůj první výlet za portským v roce 2014 s 6,5hodinovým přesedáním v Eidhovenu, připadá mi let z Vídně na jeden zátah srovnatelný s cestováním vlastním tryskáčem.

Malou kaňkou může být čas odletu v 6.20 hodin ráno, kdy, pokud nezmermomocníš někoho s autem, aby tě sem v hluboké noci hodil na čas, musíš z Brna využít služeb nejlíp Flixbusu, který vyráží od Grandu v 1.15 h a je na letišti Vídeň – Schwechat v 3.05 h.

Případně jede také mladší brněnský dopravce Gepard Express. Jelikož jsem Gepardy před plánováním cesty vůbec neznal, zvolil jsem jako jistotu spoj Flixu ve čtvrt na jednu.

Příště už ale pojedu klidně s GE, neboť při cestě zpátky jsem na letišti ve Vídni náhodně narazil na ochotného pana řidiče právě od “šelem”, se kterým byl v autě bezva pokec a ještě jsem byl v Brně o hodinu dřív než jsem původně měl. Určitě fajn zkušenost.

3. Bydlení v Portu nejlépe blízko u metra

Nemá to být knížecí rada, ovšem volba hotelů blízko metra se mi tentokrát vyplatila. A úplně nejlépe u žluté linky D, ta totiž vede rovnou do Vila Nova de Gaia.

Vystoupíš tam ve stanici Jardim do Morro a jsi jen kousek od všech velkých vinařských domů.

Proč tak? Moje rozhodnutí souviselo s očekávaným deštivým počasím, tudíž jsem si dost liboval, že jsem to měl ze stanice Faria Guimarães do Porto City Hotel jen pár kroků a déšť neměl moc šanci.

Nezavrhuji ani bydlení přes AirBnB, ostatně v začátcích mého výletování za portským byla tahle služba u mě na místě prvním, ceny byly nízké a teprve se rozbíhala, takže se dalo s majitelem nemovitosti běžně potkat a dostat pár tipů, kam zajít a co vidět.

Tahle původní myšlenka AirBnB již ale moc nefunguje, v jeho nabídce je nyní skoro většina ubytování zastoupena bezkontaktními check-iny a -outy, kde majitele nepotkáš.

Navíc se ceny srovnaly s hotely, proto je dle mého celkem jedno, zda pro dočasné útočiště v Portu zvolíš hotel nebo AirBnB.

Ptáš se “A co třeba takové hostely nebo couchsurfing?”

Jsem už z vojny přes dvacet let doma a stále si živě vybavuji celonoční neustávající chrápání mých spolubojovníků.

Proto si na hostel zatím netroufám, nicméně párty ve společenské místnosti v hostelu, kde jsem se letos s Francouzem, Brazilci a jednou italskou holkou neplánovaně ocitl, jo jo, to byla slušná mela ?

No třeba někdy, zatím dám přednost klidu a soukromí vlastního hotelového pokoje.

4. Porto Walkers opět nezklamali

V Portu existuje více služeb na poznávání města s průvodci, já nedám dopustit na lidi kolem Porto Walkers.

Tihle “locals” ti ukážou místa a zákoutí Porta s příběhy a souvislostmi tak, jak bys je v turistických průvodcích jen stěží hledal.

Proč stojí radnice tam, kde stojí? Jak se to mělo se zdejší Karafiátovou revolucí? Kam zajít večer na drink a odejít až k ránu?

Ochotný a zábavný průvodce od Porto Walkers ti ty odpovědi dá sám a určitě mnohem víc.

5. Mercado do Bolhão je zpět

Tržiště Mercado do Bolhão ve čtvrti Santo Ildefonso bylo vždy ikonické místo, kde jsi sehnal vše od jídla, květin, konzervovaných sardinek, ovoce a zeleniny přes čerstvé ryby a plody moře až po slušivý kabátek či vlněný svetřík.

Poslední čtyři roky bylo ale pro celkovou rekonstrukci zavřené a fungovalo pouze vedlejší suterénové “temporário”. Nicméně letos v září konečně otevřelo znovu všechny své vchody návštěvníkům.

Já jsem si tu neodpustil pořídit odpolední svačinku a další den druhou snídani, nicméně zaskočit sem jen na pokoukanou taky stojí za to.

6. Zajet do Doura je pro portofila povinnost 

Aby byl výlet za portským opravdu kompletní, nesmí v něm rozhodně chybět ani pár dní v Douru.

Letos jsem se vydal na 2 noci do Poiares k mé kamarádce Sofii, jejíž krásný dům Casa da Vinha Grande bývá moje obvyklá střecha nad hlavou a jen díky této mé skvělé hostitelce jsem zde poznal tolik nádherných míst, jež by mi bez ní zůstala pravděpodobně skryta.

Obvykle volím z Porta dopravu vlakem a ne jinak tomu bylo i tentokrát. Do města Peso da Régua je to nejrychlejším spojem kolem 2 hodin a polovina trasy “Linha Douro” vede po pravém břehu řeky, což přináší z okna vagónu vždy překrásné výhledy.

Ovšem jen za předpokladu, že už v Portu si sedneš vpravo po směru jízdy. To pak máš vodní hladinu řeky skoro nadosah a vysoké kopce s vrcholy leckdy zahalenými do mraků ti naznačují, že jsi tu správně.

Nuže, a jak jsem se tu měl?

Přiznávám, že už doma jsem sledoval bedlivě počasí a hlavně množství srážek, poněvadž zima v Douru je dosti deštivá nebo minimálně zahalená v mlze.

A předpověď neslibovala nic moc dobrého, mnohdy i 33 mm deště za dvě hodiny.

Přesto jsem nakonec skoro trefil jackpot, téměř vůbec nepršelo, maximálně lehký deštík, což v podstatě považuji za počasí krásné a celkový úspěch.

Z vyhlídek díky mlze nebylo sice tentokrát nic moc, ale přeci jen na správné straně kopce se něco vidět dalo. A když jsem ve středu z Régui odjížděl, svítilo už v poledne krásně sluníčko.

V součtu všeho mám z letošního prosincového Doura opět jen nádherné zážitky, však posuď sám z dalších fotek:

7. Hlady a žízní jsem rozhodně netrpěl

Mám-li být upřímný, v roce 2014 jsem tento blog zakládal s jednoduchou myšlenkou věnovat se v něm jen portskému vínu.

Avšak v podstatě ihned po mé první návštěvě Porta tentýž rok jsem zjistil, že mít pouze tohle úzké vidění pro mě nebude vůbec možné, jelikož s portským je nakonec spojeno tolik krásných, přitažlivých a chutných témat, jež zkrátka vynechat nejdou a nedat jim prostor bych si už kvůli podobně gastronomicky-objevitelsky naladěným čtenářům neodpustil.  

Proto moje kroky hned dopoledne po ubytování na strategicky výhodném místě na Rua Formosa nevedly za sklenkou portského (i v 10 ráno je portské dobré, hmm? ;-), jak by bylo podle názvu blogu vhodné, ale pádil jsem na skvělou snídani do oblíbené kavárny Café Cancela Velha.

V pospolité atmosféře s místními dámami a pány tu dostaneš chutný šunkový “koláč”, croissant, čerstvě vymačkaný pomerančový džus a na závěr kávičku, která jen podtrhne krásně začínající den.

Tenhle leitmotiv jsem pak poctivě udržoval i po ostatní dny pobytu v přibližném pořadí: pastel de nata, presunto se sklenkou vinho tinto, francesinha, alheira, feijão, grilované sardinky v Matosinhos.

Dále následuje 2x flákota vepřové kotlety s rýží a hranolkami v báječných churrasqueiras s aperitivem Favaios, na svačinku kroketky pasteis de bacalhau a výčet uzavírají k večeři ultimátně úžasné sendviče bifanas s černým pivem.

To vše zarámováno denními výživnými anglickými snídaněmi na hotelech a pár večerními cervejas na slehnutí (no, pár, ehm … ;-)

Z tohoto výčtu by se mohlo zdát, že pro všechny gastro zážitky na portské víno nemohl být čas, ale jak v dalším bodu uvidíš, také na něj došlo měrou vrchovatou.

8. Pozdně odpolední návštěva Quinta da Côrte

V roce 2012 převzal Philippe Austruy, vlastník několika vinic ve Francii, od původních majitelů vinařství v Douru Quinta da Côrte a byla to prý láska na první pohled.

Dnes je z ní moderní, zrekonstruované místo nad řekou Douro a opravdu není vůbec těžké se do něj zamilovat.

A když k tomu máš dobrou kamarádku Sofii, co je v Douru doma a ta zase má kamarádku z vejšky Martu, co je doma v překrásné Quinta da Côrte, můžeš se těšit na vřelé přijetí a soukromou podvečerní prohlídku. Mrkni.

Chceš vědět o Quinta da Côrte víc?
Koukni na webové stránky Quintadacorte.com, kde je úplně vše o historii, současnosti a nabídce vín tohoto krásného vinařství. Nebo si jej zkus najít na mapě.

9. Na skleničku do vinařských domů Kopke a Quevedo

Ve čtvrtek osmého od rána v Portu hustě pršelo, ven z (h)Yotelu se mi vůbec nechtělo, ovšem přesto mě fakt, že druhý den ráno se už vracím domů, vytáhl odpoledne do Gaie projít alespoň nějaká vinařství.

Před dalšími blížícími se provazy vody jsem rychle zahnul do (prý) nejstaršího vinařského domu Kopke, kde v prvním patře již sedělo u stolu několik hostů, kteří evidentně také hledali suché přístřeší. 

Další mojí zastávkou bylo vinařství Quevedo s jeho rozlehlou lodge v prvním patře domu na ulici R. de Santa Marinha.

Zhruba před 3 lety změnili celou vizuální identitu a nový styl jim opravdu sluší.

Já ke Quevedu chovám zvláštně vřelý vztah.

V roce 2014, kdy jsem poprvé Porto a Gaiu navštívil, vůbec jsem nevěděl, kam tady za portským jít.

Tehdy se kvalitnější informace o portském daly sehnat víceméně jen na zahraničních webech, což mě sice sem nasměrovalo, ale stejně bych se dal považovat pouze za neznalého začátečníka.

A při bloumání ulicemi tady byly otevřené dveře, které zvaly dál.

Vešel jsem, byl příjemně přivítán – a proseděl tu celé odpoledne až do večera v nádherně pospolité atmosféře umocněné paní zpěvačkou a jejím tesklivým fadem, jež jsem před tím nikdy naživo neslyšel. Cítil jsem tehdy, že jsem konečně našel to, o čem jsem tehdy četl jen na internetu

Takže jistě uznáš, že zajít sem na pohárek je jistou nostalgickou povinností.

10. Zážitky a zamyšlení, co se nikam nevešly

Každý, kdo se kdy vydal někam na cestu, patrně zná ty smíšené pocity natěšení a řekněme lehké nejistoty, aby všechno vyšlo na jedničku.

Já kupříkladu nemám rád ty chvíle před tím, než se na celou cestu vydám.

Jsem založením dost systematický člověk, takže mám vždy odškrtaný check list se všemi věcmi, co mám mít s sebou a taky co jsem měl před odjezdem zařídit a vyřídit pracovního.

Potud jsem v klidu.

Nicméně žádný seznam už mi nepomůže s loučením (a to jedu jenom tady za roh po Evropě) nebo nechutí hodit batoh na záda a vyběhnout ve 21.30 hodin do mrazu a větru, čekat na zastávce na autobus a vědět, že takhle budu cestovat skoro celou noc.

Jé, jak rád bych teď byl v teplé posteli.

Avšak stejně jako se mi v ten okamžik nechce, tak se na druhou stranu těším na nové situace, jež na cestě zažiju. Teplá postel je teplá postel, ale tohle by se mi v ní rozhodně nestalo. 

Tak třeba hned na začátku autobusové seznámení s paní hostinskou z vedlejší vsi plus přečkání času do čtvrt na dvě, kdy od Grandu odjížděl Flix na letiště, v asijském bistru, pak u Padowetze a pak zase v Asii.

Následovalo náhodné setkání tamtéž s kamarádem Radkem, jemuž jsem měl tu čest zaplatit 3 piva + Becherovku (a sobě taky, že), načež cesta Flixem na vídeňské letiště a více než dvouhodinový bobřík držení moči (syrové, já vím, ale je to opravdu ten nejslušnější výraz, co pro tento stav mám), kterého jsem s vypětím všech sil bohudík získal.

Spaní-nespaní na letištní lavici už vlastně bylo za odměnu a konečně přistání po celonočním cestování v ranním prosluněném Portu pojím s pocitem totálního vítězství.

Byť by už se moje cesty sem daly nazvat stereotypními, stejně se pokaždé těším, co mě na nich potká a nahlas prohlašuji, že po těch všech nočních příhodách by zůstat doma v teplé posteli byla věčná škoda.

K tomu je pak třeba přičíst věci, co se mi přihodily už tady v Portu nebo v Douru, jimž jsem šel buď cíleně naproti nebo leckdy taky ne.

Lehký odvar z nich přikládám do následující fotogalerie:

Nuže, to je celé, líbil se ti letošní předvánoční Výlet za portským? Máš chuť na další? Jestli ano, mrkni taky na ty z předchozích let:

• Cesta za portským poprvé v roce 2014 (1. díl, následuje dalších sedm)
• Výlet za portským 2015 – Později, ale přece
• Výlet za portským 2015 – Peso da Régua, Poiares
• Výlet za portským 2015 – Pinhao, Provesende
• Výlet za portským 2015 – Vidět Vargellas a … letět domů!
• Cesta kolem světa portského za 5 dní – report z červnového výletu roku 2019
• Obrazový report z roku 2021: Slunečný, gurmánsky vydařený a plný krásných výhledů

Jsem jedno ucho, neváhej sem dát komentář!